Podpora koncepce ekonomické reformy s její důslednou vazbou na sociální přívlastek. Zde je nutné urychleně řešit pokles produkce, odbytovou a finanční krizi naší ekonomiky, proexportní politiku, stále vyšší platební neschopnost podniků a jejich zadluženost. Stát je povinen investovat do restrukturalizace a modernizace ekonomiky.
Nelze podporovat nezaměstnanost, která likviduje osobnost zaměstnance. Stát musí ekonomicky podporovat vytváření nových pracovních příležitostí. Zvláštní péči je třeba věnovat mladým lidem a absolventům středních a vysokých škol.
Je nutné kompenzovat náklady s příjmy s ohledem na vzrůstající inflaci hlavně v rodinách s malými dětmi, u důchodců a sociálně potřebných občanů. Minimální mzdy, podpory v nezaměstnanosti a ostatní sociální dávky nemohou poklesnout pod úroveň životního minima.
Funkčnost jednotlivých vlastnických forem musí být dána poptávkou a trhem. Ústavní činitelé musí nést odpovědnost za průběh ekonomické reformy ve vztahu sociálního dopadu na občana.
Z ekonomického růstu musí v konečném důsledku profitovat nejen úzká skupina, ale všichni občané ČR.

Transformace zdravotnictví a privatizace zdravotnických zařízení je nečitelná. Nedořešeny jsou otázky zdravotního pojištění a systému zdravotních pojišťoven. Vláda přebírá odpovědnost za tento špatný stav svou špatnou koncepcí zdravotní politiky.
Základním problémem je vyřešení optimálního poměru mezi tím, co platí občan přímo a co formou solidárního přerozdělování. Přímé platby občanů musí být pouze motivačním prostředkem, který vede občana k větší odpovědnosti za vlastní zdraví, případně k úhradě nadstandardních služeb.
Princip bezplatnosti standardní zdravotní péče musí být zachován. Na financování zdravotní péče se musí kromě zdravotního pojištění podílet i státní rozpočet a rozpočty místní a regionální.

Právo na vzdělání není výsadou dětí z dobře situovaných rodin. Stát musí garantovat finanční příspěvky talentovaným dětem ze sociálně slabších rodin formou úhrady školného, dopravy do školy, poskytování učebních pomůcek a ubytování.
Nelze podpořit takovou výši školného a jeho způsobu úhrady, které zatíží rodinné rozpočty. Školné by si měli studenti hradit např. ze svých prázdninových aktivit nebo z prospěchových stipendií.
Vzdělání není zboží a nelze ho distribuovat pomocí tržních principů. Školství v jednotlivých regionech má též důležitou sociální funkci a nelze ho oddělit od projektů podpory venkova a zdravého a harmonického rozvoje regionu. Není pouhým nástrojem ke zvyšování produktivity, ale slouží ke zprostředkování hodnot.
Vzdělání chápeme jako celoživotní proces vedoucí k harmonickému rozvoji osobnosti člověka a jeho tvořivosti, k výchově k týmové práci, komunikaci a k rozvoji interpersonálních schopností.
Do vzdělávání chceme zapojit všechny relevantní sociální partnery- podporujeme vznik poradních orgánů od úrovně MŠMT ČR až po regionální a místní úroveň. V těchto orgánech by mělo být zastoupeno i celé odborové spektrum.
Budeme podporovat všechny kroky vedoucí k integraci výstupů národních vzdělávacích programů do systémů s mezinárodně uznávanými certifikáty. V rámci brugsko-kodaňského procesu probíhajícího v EU podporujeme vytváření vědomí demokratických hodnot, chápání jiných kultur a národních tradic, ale i zavádění moderních forem vyučování.
 

Postupná liberalizace je nutná. V tomto smyslu je nutná kompenzace sociálních dopadů růstu nájemného a služeb s ním spojených zvýšením příspěvků na bydlení a rozšířením okruhu osob, které na něj budou mít nárok. Vše se musí odvíjet od směrného růstu mezd.
Stát je jedním z garantů bytové výstavby. Realizace náleží obcím a to formou státních dotací a bezúplatných převodů státních pozemků na výstavbu bytů do majetku obcí.
Pro mladé rodiny s dětmi i pro občany s průměrnými příjmy je nejpřijatelnější forma nájemného bydlení. Další formou je poskytování zvýhodněných hypoték, jejichž pravidla pro poskytování musí být neustále novelizována. U sociálně slabších skupin občanů je nutné zvyšování různých forem náhradního bydlení bez sociálně-společenského dopadu.

Je nutné zachovat adresnost všech typů sociálních dávek. V kontextu je nutné zjednodušení současného systému adresného vyplácení dávek státní sociální podpory a zavedení další daňové úlevy pro rodiny s dětmi.
Nutná je realizace oddělení systému důchodového pojištění od státního rozpočtu. Jeho rozptylování a používání na řešení problémů v jiných oblastech v rámci státního rozpočtu je nepřípustné. Nezbytná je legislativní úprava sociální pomoci tak, aby realizace připadla obcím. Postavení poskytování sociální pomoci musí být rovnoprávné a úroveň poskytované péče musí být úměrná ochotě příjemce ke spolupráci.
Je nutné řešit prodloužení délky poskytování podpor v nezaměstnanosti a to v případech podložené nemožnosti získat pracovní příležitost. Zde se musí přísně rozlišovat mezi skutečnými zájemci o práci a občany, kteří tuto podporu zneužívají.

Spolupráce s kluby poslanců politických stran za účelem prosazování koncepce křesťanských odborů v parlamentu a senátu.
Zachování zákona č. 120/90 Sb. o pluralitě odborů v jeho současném znění jako nástroje demokracie, plurality a dodržování Základní listiny lidských práv.
 

Je nutné zachování existence a vytvoření nového kodexu práce (zákoník práce). Zařazení individuálního pracovního práva do občanského zákoníku není vhodné a není v souladu s pracovněprávními vztahy zemí EU. Součástí nového kodexu práce musí být m.j. stanovení povinnosti zaměstnavatele uzavírat kolektivní smlouvu, tvorbu a čerpání sociálních fondů pro všechny typy podniků, právo společenské kontroly nad dodržováním pracovněprávních předpisů včetně oblasti bezpečnosti a hygieny při práci, zvláštní ochrana žen, mladistvých a osob se změněnou pracovní schopností.
Stát musí při uskutečňování vztahů v pracovním procesu respektovat všechny mezinárodní úmluvy a legislativu zemí EU.

Ve smyslu Ústavy ČR dodržovat ochranu zaměstnanců při sdružování v odborových organizacích včetně tvrdého soudního postihu zaměstnavatelů, kteří prokazatelně diskriminují ty zaměstnance, kteří požadují působnost odborů u podniku. K tomu je nutná nezávislost soudů a dohled nad výkladem příslušných zákonných ustanovení bez jejich obcházení.
 

Kolektivní vyjednávání je důležitým nástrojem sociálního dialogu. Nevyhovující jsou stávající ustanovení, která nedovolují řešit kolektivní smlouvě otázky, které nejsou výslovně vymezeny pracovněprávními předpisy.
Rozdíl mezi pracovní smlouvou zaměstnance a kolektivní smlouvou by měl být přípustný pouze v případech, kdy pracovní smlouva nabízí více než kolektivní smlouva.
 

Je nutná legislativní úprava zvýšení odpovědnosti zaměstnavatelů a zaměstnanců v oblasti BOZP. Stát by měl toto garantovat zákonnými úpravami úrazového pojištění (např. vznikem úrazových pojišťoven a pojistných podmínek), které by motivovaly zaměstnavatele a zaměstnance k prevenci úrazů a nemocí z povolání.
Je nutná rekonstrukce současného státního systému inspekce BOZP na systém a předpisy EU. Stát musí i nadále přispívat na financování odborové kontroly dodržování BOZP.
 

KOK plně podporuje integraci ČR do EU. Veškeré své aktivity soustřeďuje na tento proces.
Jednota křesťanského odborového hnutí je důležitá pro zachování a získávání pozice v odborovém spektru naší republiky. Neopominutelnou součástí je faktické dodržování odborové plurality.

Pro posuzování sociální obhajoby zaměstnanců a občanů, tvorby sociálních zákonů a norem a úspěchu transformace českého hospodářství je nutná spolupráce s odborovými centrálami a organizacemi. Ta musí probíhat na bázi nezávislosti a praktickém uznávání a dodržování plurality.
Ve smyslu odborové plurality je nutné dořešit účast KOK v Radě pro dialog sociálních partnerů (tripartita) i v analogických orgánech vznikajících při regionálních samosprávách.

Bez záštity a spolupráce s těmito organizacemi nelze v ČR vybudovat pro KOK odpovídající postavení.
Spolupráci s těmito organizacemi vidíme v poskytování odborných praktických i teoretických zkušeností s možností jejich aplikace v českém prostředí. Jako významnou vidíme i materiální a finanční pomoc, bez které je činnost KOK nerealizovatelná.